Protože jsme měli peníze od partnerské školky v Ratíškovicích, použili jsme je na opravu podlahy ve školní kanceláři a na verandě a koupili do školy nějaké rohože, ať mají děti na čem sedět, když si hrají nebo se učí na zemi.
Foto: děti ve školce s novými rohožemi
Jak se pobyt zkracuje, je třeba ještě před odjezdem navštívit partnerské školy. Vyrazili jsme proto nejdřív do Kisy. Když jsem se ptal ředitele po telefonu, jak to vypadá, tvrdil, že to jde všechno dobře.
To říkají vždycky. Proto jsem nebyl překvapený po příjezdu na místo, když nebyla třída ještě hotová. Ani jsem to po nich nečekal, i když o něco rychlejší mohli být.
Foto: Stav oprav učebny v Kise při naší návštěvě
Teprve dodělávali omítky vevnitř. Ještě zbývají venkovní omítky a vymalovat, takže spoustu práce. Protože ještě nějaké peníze zbyly, dohodly jsme se s učiteli, že za ně opravíme i vedlejší kabinet. Nafotit to bude muset až příští návštěva nebo matka představená. U sester, které poblíž bydlí, jsem se konečně dozvěděl, jak vypadá a roste ananasovník. Tvar jsem tušil, ale přesnou podobu jsem neznal.
Foto: kabinet, který se bude opravovat
Druhý den byla taková hurá akce v podobě předlouhé cesty po prašných cestách kraje Mbeya. Vyrazili jsme brzy ráno do Galuly a Ilasila, kam jsme dojeli po dlouhých dvou hodinách drncání se po prašné a rozbité cestě.
V Galule byli o něco dál, než v Kise, ale taky nebyli úplně hotoví. Zatímco zedníci zrovna malovali, stoláři pracovali na okenicích. Dobrá zpráva byla, že ze zakoupeného cementu zvládli omítnout i vedlejší učebnu.
Foto: vloni opravená učebna; probíhající práce vevnitř; nové dveře
Ilasilo bylo poněkud zklamání, protože neměli ještě hotovou podlahu. A tak celkem shrnuto se nepodařilo vyfotit ani jednu hotovou učebnu. Ale aspoň jsme nabrali lavice, které hotové byly. Celkem osm jsme jich nechali vyrobit pro školu v Simike. Jsou z kvalitního tvrdého dřeva, které termiti nežerou a každá pojme minimálně tři žáky.
Foto: stav prací v Ilasilu. Hotové jsou omítky a spodní vrstva podlahy, zbývá vybetonovat
Ovšem ten převoz nám dal zabrat. Část cesty jsem musel jet na korbě, abych kontroloval, jestli nepadají. Na upevnění jsme použili nařezané pásy gumoviny (ze starých pneumatik), které se tu používají úplně na všechno. Kupodivu to lavice i na těch hrozných cestách udrželo. Museli jsme ale jet hodně pomalu a tak nebylo divu, že jsme unavení a zpocení dorazili do Simike až navečer.
Foto: cesta s lavicemi z Galuly do Simike; děti v Simike ve vloni opravené učebně a s letos zhotovenými lavicemi
